Centrum Londýna si prožilo zajímavý týden s protesty Extinction Rebellion, které byly inspirující. Třeba dneska jsem šla se svou šamanskou komunitou naposledy bubnovat a podpořit ty, kteří nesedí doma a stěžují si na systém, ale snaží se ho aktivně změnit. Co bylo na těchto protestech inspirující, je, že šlo o nenásilný protest, bez alkoholu , bez drog, výborně zorganizované a všichni včetně policistů příjemní a respektující (v rámci možností).

I to zatýkání dnes bylo “po anglicku” zdvořilé (přes tisíc lidí bylo zatčeno v posledním týdnu). Lidé seděli v řadách na silnici a čekali, až je policisté po přemlouvání jednoho po druhém odnesou (zatknou). My jim k tomu bubnovali, po té, co jsme se sami usadili na uzavřené silnici Oxford Street a odmítali se hnout. Když někoho začali odnášet, volali jsme na ně “We love you.” Jedna z organizátorek mluvila do mikrofónu a žádala lidi, kteří jsou “arrestable” (připravení a ochotní být zatčeni), aby si sedli do předních řad. Pár babiček, které seděly vzadu, vstalo a doplnilo první řadu. To mi připomělo historku, kterou jsem předtím slyšela. Stala se před pár dny na jiném okupovaném místě, mostě Waterloo bridge. Když tam začali policisté zatýkat, starší demonstranté řekli těm mladým, ať jim uvolní místo a vyměnili si to s nimi. Že problémy s globálním oteplením je prý vina jejich, té starší generace, a tak se cítí zodpovědní a proto by měli být zatčeni první. Ne ti mladí, co tyto problémy jen zdědili.

Protest se zítra oficiálně a dobrovolně uzavře (v Londýně), stanový tábor na Marble Arch uvolní místo Londýňanům a turistům, ale rozhodně to neznamená konec. Spíš začátek, jak se lidé rozejdou do svých komunit a zemí a tam zažehnou ohně z plamene, který si z Londýna odnášejí.